1.    Děti mají být do nemocnice přijímány jen tehdy, pokud péče, kterou vyžadují, nemůže být stejně dobře poskytnuta v domácím léčení nebo při ambulantním docházení.

2.    Děti v nemocnici mají mít právo na neustálý kontakt se svými rodiči a sourozenci. Tam, kde je to možné, mělo by se rodičům dostat pomoci a povzbuzení k tomu, aby s dítětem v nemocnici zůstali. Aby se na péči o své dítě mohli podílet, měli by rodiče být plně informováni o chodu oddělení a povzbuzováni k aktivní účasti na něm.

3.    Děti, případně jejich rodiče mají právo na informace v takové podobě, jaká odpovídá jejich věku a chápání. Musí mít zároveň možnost otevřeně hovořit o svých potřebách s personálem.

4.    Děti, případně jejich rodiče, mají právo poučeně se podílet na veškerém  rozhodování ohledně zdravotní péče, která je jim poskytována. Každé dítě musí být chráněno před všemi zákroky, které pro jeho léčbu nejsou nezbytné a před zbytečnými úkony podniknutými pro zmírnění jeho fyzického nebo emocionálního rozrušení.

5.    S dětmi se musí zacházet s taktem a pochopením a neustále musí být respektováno jejich soukromí.

6.    Dětem se musí dostávat péče náležitě školeného personálu, který si je plně vědom fyzických i emocionálních potřeb dětí každé věkové skupiny.

7.    Děti mají mít možnost nosit své vlastní oblečení a mít sebou v nemocnici své věci.

8.    O děti má být pečováno společně s jinými  dětmi téže věkové skupiny.

9.    Děti mají být v prostředí, které je zařízeno a vybaveno tak, aby odpovídalo jejich vývojovým potřebám a požadavkům a aby zároveň vyhovovalo uznaným bezpečnostním pravidlům a zásadám péče o děti.

10.    Děti mají mít plnou příležitost ke hře, odpočinku a vzdělání, přizpůsobenou jejich věku a zdravotnímu stavu.

Podle organizace „National Association for the Welfare of Children in Hospital“  (NAWCH) se sídlem v Londýně.
Centrální etická komise MZ text upravila, schválila a prohlásila za platný 25. února 1992.